01.12.2024 - 01.12.2024 Schůze OK pro Moravu a Slezsko |
15.12.2024 - 15.12.2024 Vánoční procházka v Praze, 15.12 |
Právě přítomno: 2421 hostů a žádný člen
Celý příběh s mojí Cenzie z Hvozdecké kotliny začal v roce 2007. Tenkrát jsem se rozhodovala pro svého prvního psa. Jednoznačně jsem byla rozhodnutá pro plemeno Leonberger - svým vzhledem a především svou krásnou srstí připomínal krále zvířat. V té době jsem občas zašla vyvenčit pejsky do útulku v Třebíči a tam jsem se poprvé setkala s plemenem Československý vlčák. Pan Pes jménem Yago měl svůj vlastní kotec a nebylo možné jej umístit. Také nebylo možné s ním jakkoliv přijít do kontaktu. Tehdy stačil jeden jeho vlčí pohled a byl to právě on, komu vděčím za svoji perfektní Cenzie.
Spolu s rodinou jsme se rozjeli do Hvozdu za skvělými manžely Švecovými. Dozvěděla jsem se o tomto plemeni jak klady, tak zápory. Důležité je vědět hlavně zápory, aby s nimi člověk mohl počítat. Mě ale vůbec nic neodradilo, naopak…
Vzhledem k tomu, že Cenzie je můj první pes, přistupuji k tomuto plemeni bez předsudků, což je dle mého názoru velmi důležité. Vše závisí jak na dědičných předpokladech, tak především na Vašem přístupu. Správným vedením jste schopni buď svého vlčka v určitých směrech podpořit, nebo utlumit.
Cenzie byla už odmalička vzorné štěňátko. Rozhodně se nepasovala do role demoliční čety, jak často slýchávám. V období tohoto věku jsem s ní ještě bydlela v paneláku. Den jsme trávily mimo byt. Vracely jsme se obě utahané, a tak neměla čas ani energii na ničení věcí. Postupem času jsem začala uvažovat o základním výcviku. Sama jsem se potřebovala naučit jak správně se psem komunikovat, a především jak si s ním vybudovat vztah. Nějaký čas jsme navštěvovaly brněnskou psí školu, kde jsme úspěšně absolvovaly zkoušky ZOP a ZPU1. Také jsme si na táborech vyzkoušely agility, stopy a obrany. Dvě složené zkoušky byly sice skvělý úspěch, ale potřebovaly jsme nasměrovat dál. Prošly jsme pár lekcemi obrany u Mirka Valentina. Během jeho tréninků jsme zjistily, že obrany nejsou náš šálek kávy. Nicméně Cenzie klasifikoval jako povahově typického sangvinika. Díky jeho upřímným slovům a nadšení z povahy Cenzie mě od dalšího cvičení neodradila ani známka povahy z bonitace. Právě Mirek Valentin je jeden z lidí, který má za sebou spoustu úspěchů a především zkušeností, a proto mají pro mě jeho slova obrovskou cenu.
Shodou okolností jsem potkala člověka, kterému vděčím za to, že jsme se s Cenzie dostaly na vyšší úroveň tréninků a zkoušek. Pepa Bartoš mě nasměroval právě na záchranařinu a stopy. Tato dvě odvětví se výborně doplňují tím, že rozvíjí psí čich a myšlení. K záchranařině nicméně neodmyslitelně patří i poslušnost, která je na vyšší úrovni. Proto další klíčovou osobou, které vděčíme za naše úspěchy, je Iva Lžičařová. Až Iva mi jasně ukázala, že člověk musí být v myšlení o moc napřed než pes, a že každý krok musím pečlivě uvážit. V tomto období dostaly naše tréninky řád a smysl.
Následovaly hodiny a dny tréninků, konzultací a přemýšlení. Naprosto každý pes je individuální (ČSV, NO, RTW, BOC atd.), což je velmi důležité si uvědomit a svému psovi porozumět. To se týká dlouhodobého učení, kdy psovod musí svého psa začít vnímat jako individuum. Pak Vás nemůžou rozházet ani předsudky, ani nechápavé pohledy proč jste si vybral zrovna tohle plemeno. Díky tomu všemu jsem i já ve fázi neustálého poznávání své Cenzie a přizpůsobování tréninku.
V tréninku si každý psovod musí najít systém. Mně se nyní osvědčila metoda ,,jednou perfektně a dost‘‘. Samozřejmě je to moje individuální metoda, která na Cenzie platí. Nezamlouvá se jí totiž dělat jeden cvik stále dokola. Proto jí tréninky dělám krátké, zato kvalitní. Snažím se ji vést tak, aby cvik udělala jednou dobře, přichází pochvala a jdeme na další cvik. Cvičíme a vyhledáváme motivačně. Motivace je zásada číslo jedna! Toto plemeno je natolik inteligentní, že nepotřebuje dril. Je nutné mu ukázat, jak je to správně.
Velmi důležitou roli hraje i moje momentální nálada. Jakmile není dobrá, necvičíme. Cenzie potřebuje vidět a cítit mé nadšení z jejího výkonu. To platí i u tréninku vyhledání. Člověk musí jít zkrátka i na zkoušku alespoň se špetkou dobré nálady. Zmíním, že u tohoto plemene absolutně nemůže být řeč o fyzickém trestání. Vlček Vám musí věřit!
V našem výcvikovém snažení nás velmi podporuje parta lidí kolem nás, především ti, se kterými cvičíme. Díky podpoře okolí máme s Cenzie složeno zatím 8 zkoušek. Z toho nejvyšší dosažená a náš velký splněný sen je zkouška RH-FL A (zkouška plošného vyhledávání - stupeň A) dle mezinárodního zkušebního řádu pro zkoušky záchranných psů IRO. Letos máme ještě velké plány a ten největší je příští rok – štěňátka:-)
Na závěr bych shrnula obecné zásady budování vztahu mezi Vámi a Vaším vlčkem:
P.S.: Pokud porozumíte svému vlčkovi, můžete být nejlepší!
Napsala Daniela Adámková, (v případě dotazů neváhejte kontaktovat: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.)
Další fotografie Cenzie najdete v klubové galerii.