Jistě jste zaznamenali v médiích debatu o tom, že na základě změny v §620 Občanského zákoníku budou chovatelé ručit za štěňata dva roky. Tedy např. prodáte někomu štěně, nový majitel nebude dbát Vašich pokynů a bude se štěnětem běhat od tří měsíců desítky kilometrů u kola, překrmovat ho a po roce a půl Vám ho vrátí, protože pes má DKK a bude se dožadovat vrácení peněz. Je tomu ale opravdu tak?

Naštěstí není, na běžného chovatele se tato změna (kterou raději ponecháme bez komentáře) nevztahuje. Uvedený §620 totiž patří do části Občanského zákoníku „Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodech“ – nepředpokládám že by někdo z chovatelů prodával svoje štěňata v kamenném obchodě, nebo měl živnostenský list s předmětem podnikání „Obchodování se psy“ (na živnostenský list s předmětem „Chov psů“ se §620 nevztahuje). Tyto osoby by pak samozřejmě měly smůlu (stejně jako majitelé zverimexů). Na běžného chovatele se ale vztahoval a nadále vztahuje §599, patřící do části Občanského zákoníku „Obecná ustanovení o kupní smlouvě“. Znění §599 zůstalo beze změny, tedy:

(1)   Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv do tří týdnu, a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů po převzetí věci.
(2)   Právo na náhradu nutných nákladů může kupující uplatnit u soudu, jen jestliže náklady prodávajícímu oznámí ve lhůtě uvedené v odstavci 1.

O této problematice informoval právník ČMKU va Valné hromadě ČMKU dne 12. 3. 2011. Na závěr jen podotknu, že od roku 2013 by měl údajně začít platit nový Občanský zákoník, ve kterém by už konečně pes neměl být brán jako „věc“.