17. září 2011 před polednem jsme vykročili vstříc nejvyššímu vrcholu naší vlasti. Sešlo se nečekané množství poutníků, dokonce i vlčice a dvě miminka. Jmenovitě se ke zdolání hory vypravili Dračice Darlin, Houdini a Charisma z Věrné smečky, Akeenah Runar a Buccaneerca Mašké Waawanyanka, Dante a Dingo Srdcerváč, Ema Sigrid z Vlčí chaloupky, Arin Jarton zvaná Likejna, Ariša z Bělského háječku, Dante od Voldušské nivy, Ruby Passo del Lupo a Besinka Canis Lupus Břevnovská stopa, Aztek Vlčí dech, Ambra z Heršpic, Brita z Hvozdecké kotliny, Brit z Novobělské kotliny a chodský pes Baryk Kaslbor (snad jsem na nikoho nezapomněla).

Některé možná přesvědčilo i na začátek podzimu nádherné počasí. Sluníčko svítilo a hřálo z plných sil a snad jen na vrcholu republiky se nechalo přemoci silným větrem. My jsme se však po sedmi kilometrech výstupu nenechali odradit a dotáhli jsme túru až na kótu 1602. Cesta byla sice náročná, ale to se předpokládalo a šli jsme už od začátku klidným vycházkovým tempem.

Cestou jsme se navzájem seznamovali s novými lidmi i vlčáky, vyměňovali si informace a zkušenosti i vzájemná ujišťování, že „ten váš vlčák zdaleka není takový lump jako ten náš“. Na vrcholu jsme se všichni znovu sešli (ti rychlejší počkali na ty pomalejší) a udělali důkazní společné foto.

Dolů jsme šli trochu jinou cestou, aby to nebylo jednotvárné a v Peci pod Sněžkou ještě chvíli bilancovali při zmrzlině. Ještě jednou všem díky za účast.