Vzhledem k tomu, že nezanedbatelná část chovatelů dává chovatelské komisi k posouzení své vlastní návrhy krycích psů, bylo by asi dobré shrnout alespoň nejzákladnější principy a kritéria výběru: Exteriér, zdraví, příbuznost a rovnoměrné využití plemeníků.

Chovatel má v zásadě dvě možnosti. První možností je, že požádá o krycí list a výběr krycího psa pro svoji fenu nechá čistě na chovatelské komisi. Druhou možností je, že společně s žádostí o krycí list pošle svůj návrh krycího psa (psů) a následně bude tento svůj návrh s chovatelskou komisí konzultovat. Aby vůbec mělo smysl nějaký návrh krycího psa chovatelské komisi posílat, je nutné při výběru respektovat několik hlavních zásad. Jedná se zejména o tato hlediska:

Exteriérová hlediska

Je potřeba pokusit se zabránit upevňování nežádoucích znaků v populaci. Fena a pes by neměli mít stejné vady a nedostatky, pokud možno neměl by být zvýšený výskyt stejné vady či nedostatku ani u jejich sourozenců.

Zdravotní hlediska

Alespoň jeden z rodičů štěňat musí být hodnocen DKK A, spojení by nemělo být kombinací dvou jedinců třídy chovnosti III, zvýšená opatrnost je nutná i při spojení tříd chovnosti III+II. Je vhodné - v rodinách a liniích se zvýšenou zátěží dokonce nutné - aby alespoň u jednoho z rodičů byl znám výsledek vyšetření DM s výsledkem N/N.

Hledisko příbuznosti

Koeficienty příbuznosti štěňat vzešlých z navrhovaného spojení by neměly překročit určité doporučené hranice. Sledujeme koeficient příbuzenské plemenitby (označení Fx nebo také COI) a koeficient ztráty předků (AVK), a to vypočtený pro 4 a 5 generací předků. Hodnoty těchto koeficientů by měly být: COI 4g max. 4%; COI 5g max. 6%; AVK 4g min. 90%, AVK 5g min. 85%.

Hledisko četnosti využití plemeníků

Je nutné také sledovat, aby některý z plemeníků nebyl výrazně nadužívaný. Vzhledem k tomu, že v současné době máme k dispozici přibližně stejný počet chovných fen a chovných psů, a také vzhledem k tomu, že podle statistik jsou průměrně odchovány tři vrhy na jedné chovné feně je zřejmé, že pro jednoho psa by měly také "spravedlivě" vycházet tři krytí za celý jeho život. Někteří plemeníci mají krytí samozřejmě více, dalo by se zjednodušeně říci, že na úkor jiných, na které jich pak zbývá naopak méně. Samozřejmě je potřeba zohledňovat chovnou hodnotu a snažit se průběžně hodnotit plemennou hodnotu jedince. V žádném případě není ale možné a v současné době ani žádným způsobem ospravedlnitelné, aby jeden pes kryl např. 5 fen ročně, a to navíc několik let po sobě. Takovým způsobem vedení chovu bychom se velmi brzy dostali do situace, kdy většina populace bude mít svůj původ po několika málo plemenících, a v důsledku toho se následně neodvratně rapidně zvednou ukazatele příbuzenské plemenitby. Co by to znamenalo je všeobecně známé. Zvýšení příbuznosti v populaci jde ruku v ruce s výskytem dědičných defektů, a to jak s nárůstem jejich četnosti, tak s výskytem „nových“ vad, které se dnes u ČSV prakticky vůbec nevyskytují. Velká část genofondu by navíc byla nenávratně ztracena a při řešení vzniklých problémů by tak nebylo "kam sáhnout".

Výběr vhodného psa tedy není záležitostí jednoduchou, je potřeba se při tom dívat nejen na svůj jeden vrh, ale na plemeno alespoň v rámci naší země jako na jeden velký celek, kde každý jeden krok ovlivní řadu kroků dalších. Z tohoto důvodu je i při vlastním výběru krycího psa potřebná konzultace s poradcem chovu. Je potřeba myslet i na majitele štěňat - oni také budou chtít svého psa uplatnit v chovu, a to půjde jen velmi těžko, pokud jejich pes bude mít nespočet velmi blízkých příbuzných.

Ing. Karel Skoupý